Ti z vás, kdo mě pravidělněji sledují si možná již všimli, že hrozně moc zbožňuji Exupéryho. Pro mě je úplně geniální filosof s hrozně moc obdivuji, jak skvěle dokáže své myšlenky a postoje přenést na papír. Moje nejoblíbenější Exupéryho dílo však není kupodivu Malý Princ (ačkoliv ho většinou uvádím jako nejoblíbenější knihu a opravdu ho zbožňuji), ale Citadela. Opravdu pečlivě a s láskou jsem pro vác vybírala mé nejoblíbenější citáty, plus jsem přihodila pár takových těch hodně známých. Ty pro mě nejúžasnější jsem označila srdíčkem ♥. Snad vás také nějké zaujmou.
PS: opravdu težko vybrat citáty z Citadely, když je to vlastně jeden veliký dokonalý citátát :D Takže jsem vybrala jen pár, aby vás navnadily k četbě ;)

♥ "Vysálo dokonce i zlatou barvu písku, až natolik zbělel a ztratil obsah, že jsme tu končinu nazvali Zrcadlo. Protože ani zrcadlo nic neobsahuje a obrazy, jimiž se naplní, jsou bez váhy i trvalosti. Protože jako solné jezero, i zrcadlo někdy spaluje oči." (Citadela)
"Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí"
"A tak ten, kdo byl poražen a znovu sbírá síly, je pro mne větším vítězem než ten, kdo se těší ze včerejšího vítězství jako lenivec ze sklizně, a spěje už jen k smrti." (Citadela)
"Bral vážně bezvýznamná slova a byl proto velice nešťasten."
♥ "Když bude nevzdělanec převracet v rukou korán a potěžkávat ho, prohlížet kresbu písmen a zlato iluminací, nikdy tím nezachytí podstatné. Protože podstatným tu není nicotný předmět, nýbrž božská moudrost. Tak jako není na svíci podstatný vosk, který zanechává stopu, nýbrž světlo." (Citadela)
"Budeš tedy soudit sám sebe (...) To je to nejtěžší. Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý."
♥"Člověk je sám i mezi lidmi."
"A tak jsem pochopil, že ani utrpení, ani smrt v lůně božím, dokonce ani žal nad mrtvými nejsou z vrcholku nejvyšší věže citadely k politování. Neboť když uctíváme něčí památku, pak ten, kdo odešel, je přítomnější a mocnější než živý. A pochopil jsem lidskou úzkost a zželelo se mi lidí." (Citadela)
♥ "Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje."
"Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?" Místo toho se zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají."
"Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě."
"Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé."
"Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře." (Citadela)
"Jedině děti vědí co hledají."
♥ "Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný, jestliže nějaký beránek, kterého neznáme, spásl nebo nespásl růži... Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl, nebo nespásl beránek květinu?
Uvidíte, jak se hned vechno změní...
A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité." /AN:Já tak moc nechci být dospělá! :(/
"Když má někdo rád květinu, jedinou svého druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu ke štěstí, když se na ty hvězdy dívá. A řekne si: Tam někde, je má květina... Ale když sežere beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to není důležité?"
♥ "Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni."
"Láska je především modlitba a modlitba je ticho." (Citadela)
"Poznal jsem totiž, že člověk je zcela podoben citadele. Rozboří zdi, aby dosáhl svobody, ale zbude z něho jen stržená a hvězdám otevřená pevnost. A vyvstane úzkost z nebytí." (Citadela)
♥ "Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly."
"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."
♥ Vzpomínám na své dětské hry, na temný a zlatý park, kde sídlili naši bohové, na obrovskou říši, kterou pro nás znamenal čtvereční kilometr; nikdy jsme ji dokonale nepoznali, nikdy jsme ji celou neprozkoumali. Tvořili jsme uzavřenou civilizaci, kde kroky měly zvláštní význam a věci podivuhodný smysl, který platil jen tam. Člověk dospěje, žije ve světě, kde vládnou jiné zákony, a co zbude z tajemného parku dětských let, z jeho mrazivé i ohnivé magičnosti? Vrátíme-li se tam dnes, jdeme jaksi smutně pěšinou podél jeho šedivé kamenné zídky, je nám divné, že ten kousek země, který byl pro nás vesmírem, zabírá tak málo místa, a vidíme, že do tohoto vesmíru už se nikdy nevrátíme, neboť by bylo třeba vrátit se do hry, a nikoli do parku…



















Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě...
Jedině děti vědí co hledají...
:3 achjo ty jsou krásné..